Způsob známkování v českých školách by se měl změnit. (P)

Dobrý den, dámy a pánové, rád bych poděkoval mluvčí N1 za řeč a rád bych Vás seznámil s naším vyvracením afirmativní linie.

Problém

Jako tým negativní s problémem souhlasíme.

Příčina

Na rozdíl od problému u příčiny se s afirmativním týmem neshodneme. Podle našeho názoru demotivaci či dokonce deprivaci žáků nepřinášejí známky, nebo hodnocení obecně, ale osoba učitele.

“Dobrý” učitel žáky vede na jejich cestě k poznání a podporuje jejich zvídavost a to často nad rámec jím vyučovaného předmětu. Takový učitel žáky rozhodně nedemotivuje, ale naopak se žáky snaží všemožně podporovat a povzbuzovat k lepším výkonům. Dobrý učitel známkuje objektivně a je schopen žákům udělené známky také vysvětlit.

Naopak “špatný” učitel svým přístupem žáka často demotivuje, protože není ochoten či schopen žáka zaujmout a nemá snahu ho něco naučit. Takový učitel ovšem neumí ani správně známkovat – buď jde cestou nejmenšího odporu a zadává memorovací testy, nebo uděluje známky nahodile.

Proto podle nás příčinou afirmací zvoleného problému rozhodně není systém známkování, ale osoba učitele, která má na žáka mnohem větší dopad.

Řešení

I kdyby byl příčinou demotivace žáků systém známkování, což jak jsem Vám ukázal není, tak podle našeho názoru nahradit jej systémem slovního hodnocení rozhodně nepovede k vyřešení problému. Špatní učitelé totiž nebudou umět slovní hodnocení vytvořit, budou se uchylovat k opakování stále stejných frází, které žáky nikam neposunou. V horším případě může špatné slovní hodnocení žáka demotivovat víc, než špatné známky.

Výhody

Jak jsme již výše ukázali, tak demotivace tu bude stále či dokonce ještě horší, takže první z afirmativních výhod nebude dosaženo. Co se týče kvality výuky, tak samotná změna systému hodnocení žáků k ní rozhodně nepovede, protože 1) již dnes je zcela běžné, že studenti dělají referáty a to i skupinové, ročníkové práce a jiné podobné projekty 2)  tvrdíme, že kvalita výuky je závislá na schopnostech učitelů a tvrdíme, že dobří učitelé již dnes vše z afirmací uvedeného dělají a špatní s tím nezačnou ani po změně systému. Co se týče efektivity výuky je to stejné jako s její kvalitou, dobří učitelé jsou efektivní již dnes a špatní nikdy nebudou.

Co se příjímání na VŠ týče, tak na ty lepší VŠ se dnes běžně dělají přijímací zkoušky, kde rozhoduje, co žák umí a ne to jaké měl známky. U těch zbývajících, co berou takzvaně na průměr, není těžké se na školu dostat, ale udržet se na ní, a tam opět rozhodují schopnosti a znalosti žáků, na něž změna systému hodnocení nebude mít podle nás žádný efekt.

Poté, co jsem se vyjádřil k afirmací popisovaným výhodám, zaměřím se na zjevné nevýhody navrhovaného systému:

Objektivita: Známky jsou objektivnější, protože umožňují jasně nastavená pravidla typu hrubka v diktátu půl stupně dolů, nebo že za 90% bodů je jednička, to u slovního hodnocení odpadá a závisí na libovůli učitele.

Šikana ze strany učitele: Řada z nás se setkala se špatnými učiteli, kteří se nedokázali přenést přes to, že jim některý z žáků nebyl z nějakého důvodu sympatický, nebo naopak jim sympatické žáky protežovali. V systému známkování tomu šikanovaný žák může částečně čelit dobrými znalostmi – pokud má úkoly správně, těžko může dostat špatnou známku. Slovní hodnocení se dá manipulovat lépe.

Ztráta soutěživosti: Možná to znáte, hecujete se se spolužáky, kdo bude mít lepší známku, více bodů z testu a to Vás vede k učení a posouvá Vás to dopředu. To by podle nás zcela odpadlo, protože pokud píšete každý týden písemku, tak vidíte výsledek hned a ne až za tři měsíce..

Pevně věřím, že jsem Vám ve své řeči ukázal, že bychom navrhovaný plán neměli přijmout, protože neřeší hlavní příčinu problému a nese sebou mnoho nevýhod a takřka žádné výhody.