Ukázkové afrimativní linie
Ve druhé části se podíváme na 2 další teze a zkusíme si je rozebrat. Jelikož nejčastějším úskalím v plánových debatách je, jak správně identifikovat problém a jeho příčinu a jak přijít s funkčním řešením, tak se zaměříme zejména na tyto části plánové linie.
Problém:
U této teze to s identifikací problému nemáme ani zdaleka tak jednoduché jako u teze předchozí. Může se na první pohled zdát, že problémem je nedostatek volnosti, ale to by nám značně komplikovalo hledání příčiny a jejího řešení. Je tedy lepší si nedostatek volnosti schovat jako příčinu problému a pokusit se najít problém jiný. Vzhledem k tomu, že je teze vztažena na ČR, mohli bychom jako problém zvolit to, že se nedaří dotáhnout do konce velké trestní případy (lze ilustrovat na příkladech jako Mostecká uhelná, kauza Nagyová, kauza Rath atd.).
Příčina:
Policie ČR a státní zastupitelství nemají dostatek volnosti při odhalování korupce, protože řadu operativních pátracích prostředků musí povolovat soud.
Řešení:
Možným řešením je změna trestněprávních předpisů, která zjednoduší pravidla pro používání odposlechů (nemusel by je povolovat soud, ale přímo státní zástupce) či pro využívání „agenta provokatéra“.
Problém:
U této teze máme situaci ještě o něco složitější než u obou předchozích, protože teze nám pouze dává mantinely, ve kterých se můžeme pohybovat, ale nedává nám jasný návod, jakým konkrétním směrem se vydat. Jako problém si můžeme zvolit nejednotnost zahraniční politiky, protože stát navenek na různých úrovních zastupují tu prezident, tu premiér a tu ministr zahraničních věcí. Není to tak dávno, co jsme ještě navíc měli ministerstvo pro evropské záležitosti. Samostatnou kapitolou jsou potom zahraniční mise členů parlamentu, viz cesta delegace Senátu na Tchaj-wan. Jako problém si můžeme zvolit i přístup ČR k nějaké zásadní mezinárodní otázce. Zde je třeba trochu více vysvětlit, proč je třeba, aby ČR vystupovala vzhledem k zahraničí jednotně. Je tedy třeba vysvětlit význam důvěryhodnosti ČR jako partnera v mezinárodní politice.
Příčina:
Příčinou nejednotnosti zahraniční politiky je právě to, že ČR navenek může zastupovat celá řada aktérů, kteří mají různý světonázor a jsou často z různých politických stran.
Řešení:
Řešením by mělo být svěření otěže zahraniční politiky do rukou jednoho ze subjektů, jako nejrozumnější se jeví vybrat vládu. Ostatní subjekty by stát mohly zastupovat pouze na základě souhlasu vlády a v rozsahu, který vláda schválí.