Přerušení příčinného vztahu
Přerušením příčinného vztahu rozumíme situaci, kdy do logicky smysluplného mechanismu příčinného vztahu vstoupí jiná příčina, která sama o sobě (bez ohledu na původně tvrzené příčiny) způsobí následek. Taková „nová“ příčina vylučuje existenci původně tvrzeného příčinného vztahu.
Ve shora popsaném případu domnělé vraždy se nakonec ukázalo, že (ačkoli pachatel skutečně vystřelil a způsobil oběti smrtelné zranění) byla domnělá oběť ve skutečnosti již několik minut mrtvá, neboť ještě před výstřelem zemřela na srdeční infarkt.
Aby k přerušení příčinného vztahu skutečně došlo, musí nová příčina způsobit následek zcela samostatně, bez ohledu na existenci původně tvrzené příčiny.
Seniorka uklouzla po neposypaném zledovatělém chodníku a zlomila si nohu. Správce chodníku se u soudu bránil tvrzením, že kdyby zraněná netrpěla osteoporózou (řídnutím kostí), nezranila by se. Soud dal za pravdu seniorce, protože neposypaný chodník byl i tak nutnou příčinou jejího zranění (na posypaném by neuklouzla); její onemocnění k vzniku následku jen přispělo.